Jeli jsme do Zubrnic. A proč? Užít si dětský den. Sice slavíme trochu pozdě, ale to však neubíralo na pestrosti programu. Na nádraží nás Marek nezapomněl přepočítat a už ...

... začal hrát hru na pokladníka. To se rozdají peníze - Škudlíky a pak už se jen snaží obrat jeden druhého.

A jak se dalo čekat, vedle Marka hra o Škudlíky zaujala nejvíce Jiřího.

Dorazili jsme do Ústí. Čekání na bus jsme si krátili hrou na schovávanou.

Po transportu do přírody jsme s batůžky stoupali na Bukovou horu. Cukr, káva, limonáda, čaj, rum bum ... "Jiří, deset slepičích!"

Milé občerstvení na nás čekalo na vrcholku. Marek: "Zdalipak mají nějaké dětské menu?"

Něměli. Tak aspoň žlutou limonádu.

Naši výpravu v bojové hře vedl Vašek. (uprostřed) Právě jsme dorazili na vyhlídku, kde hledáme další vzkaz.

Někteří dětský den občas sabotovali. Chlapcem přestáváš být v okamžiku, kdy přejdeš louži, aniž bys do ní skočil ...

Hra na honěnou! Chyťte Marka v blátivém srázu.

A to už jsme zvědavě postávali před skanzenem, kde na nás čekala paní učitelka ...

Tak pojďte, výuka právě začíná!!!

Nejprve se spolu pomodlíme ...

... našli se mezi námi i tací šplhouni, kteří pilně hltali každé slovo ...

A těm ostatním pohrozila paní učitelka rákoskou.

Když odvzvonila poslední hodina, přesunuli jsme se na nádraží. Budeme si hrát s vláčky.

Tak pojede to dopředu nebo ne?

... a kdyby se nezačalo stmívat, hrajeme si tam s vláčky dodnes.